Uivatel Notebook Core
uživatelé notebooků core
jsou v tobě dva vlci. Ten první dá notebook na stůl, aby se mu dobře psalo, a sklání k němu hlavu. Ten druhý dá notebook na stoh knih, aby ho měl v úrovni očí, ale zvedá k němu ruce v nepřirozeném úhlu. Jsi já. Nechceš platit dvě stovky za oddělenou klávesnici, raději budeš za pár let platit tisíce za fyzioterapii.
(zítra si ji pořídím fr fr)
-
palacholic liked this · 9 months ago
More Posts from Allegedlyalan
everytime i read about Joseph Kavinsky, i can't help but read his last name with a very specific voice inflection-
me when i almost get run over by a white mitsubishi evo
zatracený přesahy, pleonasmy, oxymóra, morfologický analýzy... a hlavně dřevostavby! :DD
Jan Zahradníček - Epitaf
Živote můj. Jediný. Tento. A ne jiný. Nezdáš se. Jsi. A trváš prchaje. Skutečný. Můj. Jsi kost a krev, z níž pijí stíny. Bolíš. Klikatě klopotná tvá cesta je.
Vpravo a vlevo v těsné motanici životů jiných, vršících se k hvězdám až. Cizí dech uslyšíš jak vítr ve pšenici z dálky tak strašně blízké, že až závrať máš.
Však nikdy nepřekročíš. Pořád sám a zvláště. Láskou se nezadrhla s druhou tvoje nit. Zřetelně rozeznáš ji vtkanou ve vzor pláště života šiřejšího nad vzduch, nad blankyt.
Jen chybný krok a cizí stébla drtí. Za všechno odpovídáš, všechno k nohám tvým sbíhá se z nižších šířek života a smrti jak poledníky bílým tichem polárním…
Vy životy z života mého vypučelé. Vy oči z mých očí, jež dohlédnete dál. Polibek usmíření cítím na svém čele Můj život byl a bude, aniž se jen zdál…
přesah tohle přesah támhleto kámo já si přesáhnu na dno asi
Jan Zahradníček - Epitaf
Živote můj. Jediný. Tento. A ne jiný. Nezdáš se. Jsi. A trváš prchaje. Skutečný. Můj. Jsi kost a krev, z níž pijí stíny. Bolíš. Klikatě klopotná tvá cesta je.
Vpravo a vlevo v těsné motanici životů jiných, vršících se k hvězdám až. Cizí dech uslyšíš jak vítr ve pšenici z dálky tak strašně blízké, že až závrať máš.
Však nikdy nepřekročíš. Pořád sám a zvláště. Láskou se nezadrhla s druhou tvoje nit. Zřetelně rozeznáš ji vtkanou ve vzor pláště života šiřejšího nad vzduch, nad blankyt.
Jen chybný krok a cizí stébla drtí. Za všechno odpovídáš, všechno k nohám tvým sbíhá se z nižších šířek života a smrti jak poledníky bílým tichem polárním…
Vy životy z života mého vypučelé. Vy oči z mých očí, jež dohlédnete dál. Polibek usmíření cítím na svém čele Můj život byl a bude, aniž se jen zdál…